VBAC aneb něžnej viking, co přijel na d(r)akkaru
VBAC. Vaginal Birth After Caesarean. Zní to jako povedenej exorcismus. Přitom je to čistá, téměř donkichotská touha porodit dveřma, poté co dítě vylezlo oknem…
„Nemáš zač“ nebrat aneb ocenit se za každej slint
Nemáš zač. Klasická odpověď na jakoukoliv službu, kterou bez nároku na pochvalu či odměnu poskytnu další osobě. Je až děsivý, jak hluboko je to ve mně zažraný. Je jedno, jestli to pro mě bylo jen drobný omezení, nebo jsem u toho vyplivala duši po kouskách jak zlomenej zub…
Lupus aneb vlk, kterýho krmíš
Lupus. Latinsky vlk. Podle indiánskýho přísloví v sobě každej máme tyhle psiska dvě. Jedno dobrý a bad guye. Vyhraje ten, kterýho krmíš…
Všichni otcové světa aneb Walking d(e)ad
Otcové. Specifickej živočišnej druh. Jejich funkce často neni na první pohled tak klíčová jako u matek. Někdy nám až jejich nepřítomnost ukáže, jak pevný v kramflecích jsme díky nim byli…
Mluvit jako dlaždič aneb svatá (s)prostoto!
Mluvit sprostě mě fascinovalo odjaktěživa. Bylo to jako Zapovězenej les. Něco tajemnýho, zakázanýho, kam za žádnou cenu nesmim vkročit. S každou nadávkou jsem tam však lezla dál a dál…
Bojovník aneb chraň si svý hranice
Bojovník, jak říká klasik, jsem tak nějak od přirození. Jsem taková už odmala, ačkoliv jsem to nikdy moc nevnímala. Brala jsem to jako samozřejmost. Ne jako dar, kterej musim strážit jak Moodyho oko v hlavě…
Kritika a hejty aneb růst jako strom a kašlat na komáry
Kritika (zvlášť ta nepodnětná, nevyžádaná, ta, co chce jen kydat hnůj a plivat na boty) umí bejt pěkná osina v p*deli.Nicméně chceme-li cokoliv vytvářet, nejspíš se jí nevyhneme. S kreativitou jde ruku v ruce. Jako její temná stránka. A kreativita je taky jediná cesta, jak se s kritikou vypořádat. Bránit semínko zuby nehty Tvoříme-li (a rozhodně nemám na mysli jen nějaký vysoký umění, akvarel […]
Můj děda byl frajer aneb smát se strachu do tváře
Můj děda byl obrovskej. Chlap jak hora. Něco jako Hellboy. Akorát namísto sazí byl věčně zamazanej od motorovýho oleje. Měl tlapy, který jsme už jako malý cvelfátka nesmírně obdivovali, protože jeho slovy „co popad, to urval.“ Prostě libovej frajer…
Sebeláska aneb bratři ve zbrani
Sebeláska. Mnohokrát skloňovanej pojem, ze kterýho už mi pomalu trnou zuby, jen ho slyšim. Slovo samotný mi přijde vyčpělý jako desátej nálev pu-erhu. Po původnim lomcováku zbyla jen tekutina barvy vyjetýho oleje. Řítí se na mě odevšad v různejch podobách…
Matka v každym levelu aneb víc respektu méně slov (co se nepromíjej)
Rozmohl se nám tady takovej nešvar. Téměř každá matka se za svý funkční období aspoň jednou setká s tvrzenim „Ty jsi unavená, jo? Počkej až budeš mít tři.“…