Příběh Louise Braille aneb nevidomý chlapec, který přinesl světlo
Po Hubiteli! jsem si slíbila pohádku. Vybrala jsem si Příběh Louise Braille. Pěkně jsem si naběhla. Ona to totiž není úplně pohádka. Nejdřív jsem si nebyla jistá, že bych něco takovýho četla dětem na dobrou noc, že by potom chtěly spát a dokázaly vůbec usnout…
Plážový tělo aneb za vším hledej příběh
Začalo léto a s ním každoroční masáž, jak by mělo vypadat naše tělo, pokud se chceme někde svlíkat. Je to nevyhnutelný asi stejně jako posyp chodníků s počínajícími mrazíky. Zatímco posyp nám ale zachrání nejednu končetinu, marketing beach body nezachrání nic…
Hubitel! aneb máte zájem?
Hubitel! je kniha plná paradoxů. Zatímco v názvu knihy je vykřičník, v ostatním textu se sotva dočkáte nějaký tý tečky. Naprosto svobodně tu spolu koexistujou pasáže plný oplzlostí, násilností a nechutností se snovejma odstavcema plnýma pocitů, poetiky a krásy. Asi život, nebo co…
Jdu za světlem aneb když je na konci tunelu tma jako v řiti
Nevzdávám se a jdu za světlem. Zní to jednoduše a velmi přitažlivě. Hned si připadám jako elf, co má Eldar na rozdávání a vleze do kterýkoliv temný sloje plný kostí a odvěkýho smradu smrti, po akci vyleze zase ven, opráší si bezchybný kolena a furt vypadá tak úžasně vznešeně a nepoužitě. Toliko k pocitům…
Osiřelec aneb psát o smrti s nesnesitelnou lehkostí
Osiřelec se měl stát Buddhovým sparring partnerem při moderovaný besedě v rámci Světa knihy. Nestalo se tak. Nakonec jsem si na Argu vydyndala aspoň jeden podepsanej výtisk. A bylo mi velkou ctí. Mira píše opravdu skvěle…
Spocklidem jsou dva roky aneb vše bylo řečeno, ale furt to nestačí
Spocklidem slaví. Jsou mu dva roky. A jako správnej dvouleťák ledva vyplivnuvší prso je mírně nervózní ze světa kolem a velmi vděčnej za všechny, co ho cestou vzali za tlapku a formovali jeho osobnost. A taky by si rád k výročí poručil dinosaura. Duhovýho. Se třpytkama…
Už zase ty potraty aneb ramínka jsou na šaty, ne na ženy
Vypadá to, že neřeším nic jinýho než hejty a potraty. O hejtech vznikly už tři texty. Na téma potratů se zde vyjadřuju podruhý (pokud nepočítám houkadla). Bohužel je to pořád potřeba…
Kronika královraha aneb pojmenuj vítr a strach měj, až zmoudříš
Kronika královraha je laskomná záležitost. Nemám pro to lepší výraz. Nejenže je to po dlouhý době kniha správný velikosti (prozatímní dva díly dohromady čítají zhruba 1500 stran), ale vyšel mi i perfektní timing na začátku léta. Období, kdy se čas zhluboka nadechne, na chvíli zastaví a může se stát cokoliv…
Říkám rovnou ano aneb nech motýla žít
V drtivý většině případů říkám ano a bojím se až pak. Nemluvím o lidech. Jsem introvert. Na lidi si dávám bacha. Dvakrát rozmyslím, než uvolním další sloty ve svým srdci. Co se příležitostí týká, jsem ale berserk. Říkám ano rovnou a strach si nechávám na potom…
27 smrtí Tobyho Obeda aneb World Needs More Canada?
Na 27 smrtí Tobyho Obeda jsem narazila už před časem, když kanadská fotografka Amber Bracken získala World press photo. Její snímek s šaty visícími na dřevěných křížích na pozadí zamračenýho nebe se týká stejnýho tématu jako Toby Obed…